Add parallel Print Page Options

Boží smlouva s Davidem

Jednou, když už se král zabydlel ve svém domě a Hospodin mu dal odpočinout ode všech okolních nepřátel, řekl král proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v cedrovém paláci, a Boží truhla zůstává mezi plachtami.“

„Jdi a udělej vše, co máš na srdci,“ odpověděl Nátan králi. „Hospodin je s tebou.“

Té noci ale Nátan dostal Boží slovo:

„Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin – Ty mi chceš postavit dům, kde bych bydlel? Ode dne, kdy jsem vyvedl syny Izraele z Egypta, až dodnes jsem přece nebydlel v domě, ale stěhoval jsem se ve stanu, v Příbytku. Po celou tu dobu jsem se stěhoval, kamkoli šli všichni synové Izraele. Řekl jsem snad někdy některému vůdci izraelských kmenů, jemuž jsem přikázal pást můj lid Izrael: ‚Proč jste mi nepostavili dům z cedrů?‘

Řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin zástupů – Já jsem tě vzal z pastvin, od ovcí, abys byl vůdcem mého lidu Izraele. Byl jsem s tebou všude, kam ses vydal, a všechny tvé nepřátele jsem před tebou vyhladil. Proslavím tvé jméno jako jméno jednoho z největších mužů na zemi. 10 I svému lidu Izraeli zajistím místo a zasadím jej tak, aby bydlel doma a nikdo ho nerušil. Už jej nebudou utiskovat zlosynové jako dříve, 11 za dnů, kdy jsem nad svým izraelským lidem ustanovil soudce. Dopřeji ti odpočinout ode všech tvých nepřátel.

Hospodin ti oznamuje, že on zbuduje dům tobě. 12 Až se naplní tvé dny a ulehneš ke svým předkům, pozdvihnu tvého potomka, jenž vzejde z tvých beder, a jeho království upevním. 13 To on postaví dům mému jménu a já navěky upevním trůn jeho království. 14 Já mu budu otcem a on mi bude synem. Když pochybí, potrestám jej holí smrtelníků, lidskými ranami. 15 Svou laskavost ale od něj neodvrátím, jako jsem ji odvrátil od tvého předchůdce. 16 Tvůj dům a tvé království zůstanou přede mnou [a] navěky, tvůj trůn se navěky nepohne.“

17 Přesně těmito slovy, přesně podle tohoto vidění promluvil Nátan k Davidovi.

18 Král David pak přišel, posadil se před Hospodinem a řekl:

„Kdo jsem já, Hospodine, Pane můj, a co je můj dům, žes mě dovedl až sem? 19 A i to se ti ještě zdálo málo, Hospodine, Pane můj, takže jsi domu svého služebníka dokonce přislíbil budoucnost. Bývá snad takový úděl člověka, Hospodine, Pane můj? 20 Co k tomu David ještě může říci? Ty přece znáš svého služebníka, Hospodine, Pane můj! 21 Pro své slovo a podle svého srdce jsi svému služebníku zjevil všechny tyto velkolepé věci.

22 Jak jsi veliký, Hospodine, Pane můj! Nikdo není jako ty a není Boha kromě tebe, jak jsme vždy na vlastní uši slyšeli. 23 A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, který si Bůh přišel vykoupit jako svůj lid, a získal si tak jméno? Vykonal jsi pro ně [b] veliké věci, ohromné věci pro svou zem před tváří svého lidu, který sis vykoupil z Egypta, z jeho národů i jeho bohů! 24 Svůj lid Izrael jsi navěky ustanovil svým lidem a ty, Hospodine, jsi jejich Bůh.

25 Nuže, Hospodine Bože, potvrď navěky slovo, které jsi dal svému služebníkovi a jeho domu. Učiň, jak jsi řekl. 26 Kéž se tvé jméno navěky proslaví! Kéž se říká: ‚Hospodin zástupů je Bohem nad Izraelem!‘ Kéž je dům tvého služebníka Davida před tebou upevněn!

27 Hospodine zástupů, Bože Izraele, ty jsi svému služebníku prozradil: ‚Zbuduji ti dům.‘ Proto tvůj služebník nalezl odvahu modlit se k tobě tuto modlitbu. 28 Ano, Hospodine, Pane můj, ty sám jsi Bůh! Ty jsi svému služebníku zaslíbil toto dobrodiní a tvá slova jsou pravda. 29 Kéž se ti zalíbí požehnat domu svého služebníka, aby před tebou trval navěky, jak jsi, Hospodine, Pane můj, sám řekl. Kéž je díky tvému požehnání dům tvého služebníka navěky požehnán!“

Footnotes

  1. Druhá Samuelova 7:16 podle někt. hebr. rukopisů, LXX (MT: před tebou)
  2. Druhá Samuelova 7:23 podle někt. hebr. rukopisů, Tg (MT: pro vás)
'Druhá Samuelova 7 ' not found for the version: Slovo na cestu.

God’s Promise to David(A)

After the king was settled in his palace(B) and the Lord had given him rest from all his enemies(C) around him,(D) he said to Nathan(E) the prophet, “Here I am, living in a house(F) of cedar, while the ark of God remains in a tent.”(G)

Nathan replied to the king, “Whatever you have in mind,(H) go ahead and do it, for the Lord is with you.”

But that night the word of the Lord came to Nathan, saying:

“Go and tell my servant David, ‘This is what the Lord says: Are you(I) the one to build me a house to dwell in?(J) I have not dwelt in a house from the day I brought the Israelites up out of Egypt to this day.(K) I have been moving from place to place with a tent(L) as my dwelling.(M) Wherever I have moved with all the Israelites,(N) did I ever say to any of their rulers whom I commanded to shepherd(O) my people Israel, “Why have you not built me a house(P) of cedar?(Q)”’

“Now then, tell my servant David, ‘This is what the Lord Almighty says: I took you from the pasture, from tending the flock,(R) and appointed you ruler(S) over my people Israel.(T) I have been with you wherever you have gone,(U) and I have cut off all your enemies from before you.(V) Now I will make your name great, like the names of the greatest men on earth.(W) 10 And I will provide a place for my people Israel and will plant(X) them so that they can have a home of their own and no longer be disturbed.(Y) Wicked(Z) people will not oppress them anymore,(AA) as they did at the beginning 11 and have done ever since the time I appointed leaders[a](AB) over my people Israel. I will also give you rest from all your enemies.(AC)

“‘The Lord declares(AD) to you that the Lord himself will establish(AE) a house(AF) for you: 12 When your days are over and you rest(AG) with your ancestors, I will raise up your offspring to succeed you, your own flesh and blood,(AH) and I will establish his kingdom.(AI) 13 He is the one who will build a house(AJ) for my Name,(AK) and I will establish the throne of his kingdom forever.(AL) 14 I will be his father, and he will be my son.(AM) When he does wrong, I will punish him(AN) with a rod(AO) wielded by men, with floggings inflicted by human hands. 15 But my love will never be taken away from him,(AP) as I took it away from Saul,(AQ) whom I removed from before you. 16 Your house and your kingdom will endure forever before me[b]; your throne(AR) will be established(AS) forever.(AT)’”

17 Nathan reported to David all the words of this entire revelation.

David’s Prayer(AU)

18 Then King David went in and sat before the Lord, and he said:

“Who am I,(AV) Sovereign Lord, and what is my family, that you have brought me this far? 19 And as if this were not enough in your sight, Sovereign Lord, you have also spoken about the future of the house of your servant—and this decree,(AW) Sovereign Lord, is for a mere human![c]

20 “What more can David say(AX) to you? For you know(AY) your servant,(AZ) Sovereign Lord. 21 For the sake of your word and according to your will, you have done this great thing and made it known to your servant.

22 “How great(BA) you are,(BB) Sovereign Lord! There is no one like(BC) you, and there is no God(BD) but you, as we have heard with our own ears.(BE) 23 And who is like your people Israel(BF)—the one nation on earth that God went out to redeem as a people for himself, and to make a name(BG) for himself, and to perform great and awesome wonders(BH) by driving out nations and their gods from before your people, whom you redeemed(BI) from Egypt?[d] 24 You have established your people Israel as your very own(BJ) forever, and you, Lord, have become their God.(BK)

25 “And now, Lord God, keep forever the promise(BL) you have made concerning your servant and his house. Do as you promised, 26 so that your name(BM) will be great forever. Then people will say, ‘The Lord Almighty is God over Israel!’ And the house of your servant David will be established(BN) in your sight.

27 Lord Almighty, God of Israel, you have revealed this to your servant, saying, ‘I will build a house for you.’ So your servant has found courage to pray this prayer to you. 28 Sovereign Lord, you are God! Your covenant is trustworthy,(BO) and you have promised these good things to your servant. 29 Now be pleased to bless the house of your servant, that it may continue forever in your sight; for you, Sovereign Lord, have spoken, and with your blessing(BP) the house of your servant will be blessed forever.”

Footnotes

  1. 2 Samuel 7:11 Traditionally judges
  2. 2 Samuel 7:16 Some Hebrew manuscripts and Septuagint; most Hebrew manuscripts you
  3. 2 Samuel 7:19 Or for the human race
  4. 2 Samuel 7:23 See Septuagint and 1 Chron. 17:21; Hebrew wonders for your land and before your people, whom you redeemed from Egypt, from the nations and their gods.