Add parallel Print Page Options

Elihu

Teď promluvím já!

32 Ti tři muži už přestali Jobovi odpovídat, protože se stále považoval za spravedlivého. Avšak Elihu, syn Barachela Buzského z rodu Ramova, vzplanul proti Jobovi hněvem. Hrozně se rozhněval, že se Job považuje za spravedlivějšího než Bůh. Rozhněval se i na jeho tři přátele, že mu neuměli odpovědět tak, aby Joba usvědčili. [a] Dokud mluvili s Jobem, Elihu čekal, protože byli starší než on. Když ale viděl, že ti tři muži už nemají co odpovědět, vzplanul hněvem.

Elihu, syn Barachela Buzského tehdy řekl:

„Já jsem jen mladík
a vy jste kmeti,
proto jsem byl dosud nesmělý,
bál jsem se říci vám své mínění.
Říkal jsem si: ‚Ať mluví starší,
dříve narození ať učí moudrosti.‘
Vše ale na duchu v člověku záleží,
dech Všemohoucího dává chápání.
Dříve narození nejsou vždy moudřejší,
starší nemusejí mít nejlepší úsudky.
10 A proto říkám: Naslouchejte mi,
teď zas já vyslovím své mínění.

11 Dokud jste mluvili, já jsem čekal,
pečlivě jsem naslouchal vašim úvahám.
Dokud jste hledali správná slova,
12 pozorně jsem vás sledoval.
Joba však nikdo z vás usvědčit neuměl,
nikdo jste pro něj nenašli odpověď.
13 Jen neříkejte: ‚Našli jsme moudré řešení,
Bůh, a ne člověk ať ho usvědčí!‘
14 Jobovy řeči mi nebyly určeny,
já bych však neodpovídal jako vy.

15 Zaraženi jsou, bez odpovědi,
nemají, co by k tomu dodali!
16 To mám čekat dál, když už nic neříkají,
když stojí na místě, odpověď nemají?

17 Je tedy řada na mně, já teď promluvím,
teď zas já vyslovím své mínění.
18 Jsem totiž přímo přeplněný slovy,
duch mi roztahuje všechny vnitřnosti.
19 Jak víno bez průduchu jsou mé útroby,
jak nové měchy plné k prasknutí.
20 Musím promluvit, abych si ulevil,
otevřu ústa a odpovím!
21 Nikomu jistě nebudu stranit,
nikomu nechci lichotit.
22 Lichotit totiž ani neumím –
to by mě můj Stvořitel rychle odstranil!“

Footnotes

  1. Jób 32:3 nebo (podle písařské tradice): odpovědět, a tak usvědčovali Boha.
'Jób 32 ' not found for the version: Slovo na cestu.

Elihu

32 So these three men stopped answering Job,(A) because he was righteous in his own eyes.(B) But Elihu son of Barakel the Buzite,(C) of the family of Ram, became very angry with Job for justifying himself(D) rather than God.(E) He was also angry with the three friends,(F) because they had found no way to refute Job,(G) and yet had condemned him.[a](H) Now Elihu had waited before speaking to Job because they were older than he.(I) But when he saw that the three men had nothing more to say, his anger was aroused.

So Elihu son of Barakel the Buzite said:

“I am young in years,
    and you are old;(J)
that is why I was fearful,
    not daring to tell you what I know.
I thought, ‘Age should speak;
    advanced years should teach wisdom.’(K)
But it is the spirit[b](L) in a person,
    the breath of the Almighty,(M) that gives them understanding.(N)
It is not only the old[c] who are wise,(O)
    not only the aged(P) who understand what is right.(Q)

10 “Therefore I say: Listen to me;(R)
    I too will tell you what I know.(S)
11 I waited while you spoke,
    I listened to your reasoning;
while you were searching for words,
12     I gave you my full attention.
But not one of you has proved Job wrong;
    none of you has answered his arguments.(T)
13 Do not say, ‘We have found wisdom;(U)
    let God, not a man, refute(V) him.’
14 But Job has not marshaled his words against me,(W)
    and I will not answer him with your arguments.

15 “They are dismayed and have no more to say;
    words have failed them.(X)
16 Must I wait, now that they are silent,
    now that they stand there with no reply?
17 I too will have my say;
    I too will tell what I know.(Y)
18 For I am full of words,
    and the spirit(Z) within me compels me;(AA)
19 inside I am like bottled-up wine,
    like new wineskins ready to burst.(AB)
20 I must speak and find relief;
    I must open my lips and reply.(AC)
21 I will show no partiality,(AD)
    nor will I flatter anyone;(AE)
22 for if I were skilled in flattery,
    my Maker(AF) would soon take me away.(AG)

Footnotes

  1. Job 32:3 Masoretic Text; an ancient Hebrew scribal tradition Job, and so had condemned God
  2. Job 32:8 Or Spirit; also in verse 18
  3. Job 32:9 Or many; or great