List Jakubův 1

Bible 21

1 Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct pokolení v diaspoře.

Zkoušky a pokušení

² Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek. ³ Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost. ⁴ Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo.

⁵ Schází-li někomu z vás moudrost, ať žádá Boha, a ten mu ji dá – je přece štědrý ke všem a bez výhrad! ⁶ Ať ale žádá ve víře a bez pochybností. Kdo pochybuje, podobá se totiž mořské vlně, větrem bičované a hnané sem a tam. ⁷ Ať nikdo takový nečeká, že od Pána něco dostane – ⁸ člověk s dvojakou myslí je totiž ve všem nestálý.

⁹ Ať se bratr, který je nízko, raduje ze svého povýšení ¹⁰ a bohatý ze svého ponížení; pomine totiž jako polní květ. ¹¹ Když vyjde slunce a přijde žár, usychá tráva a vadne květ; ze vší té nádhery nic nezbývá. Právě tak uvadne boháč při všech svých počinech.

¹² Blaze člověku, který prochází zkouškou! Až se osvědčí, získá korunu života, kterou Pán zaslíbil těm, kdo ho milují. ¹³ Když je však někdo pokoušen, ať nikdy neříká, že to pokušení je od Boha. Jako Bůh nemůže být pokoušen zlým, tak také sám nikoho nepokouší. ¹⁴ Když je někdo pokoušen, vždycky jej vleče a vábí jeho vlastní chtíč. ¹⁵ Chtíč, jakmile počne, rodí hřích a hřích, když dospěje, plodí smrt.

¹⁶ Nepleťte se, milovaní bratři! ¹⁷ Všechno dobré a dokonalé je dar shůry od Otce světel, u něhož není žádná změna, žádný proměnlivý stín. ¹⁸ Ze své vůle nás zplodil slovem pravdy, abychom byli prvotinou jeho stvoření.

Ryzí zbožnost

¹⁹ Víte, milovaní bratři, že každý člověk má být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. ²⁰ Lidský hněv přece k spravedlnosti před Bohem nevede. ²¹ Odhoďte proto všechnu špínu a spoustu špatnosti a s krotkostí přijímejte zaseté Slovo, které má moc spasit vaše duše.

²² Tím slovem je ale potřeba se řídit – nenamlouvejte si, že mu stačí naslouchat! ²³ Kdo Slovu naslouchá, ale neřídí se jím, podobá se člověku, který se vidí v zrcadle, ²⁴ ale když odejde, hned zapomene, jak vypadal. ²⁵ Kdo však zahlédl dokonalý zákon svobody a drží se jej, blaze jemu ve všem, co dělá! Nezapomíná totiž, co slyšel, ale naplňuje to skutkem.

²⁶ Pokud si někdo myslí, že je zbožný, a přitom neumí zvládnout vlastní jazyk, ten klame sám sebe a jeho zbožnost je k ničemu. ²⁷ Čistá a ryzí zbožnost před Bohem a Otcem je toto: pomáhat sirotkům a vdovám v jejich nouzi a chránit se před špínou světa.