1 Už mnozí se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udály, ² tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky Slova. ³ I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat, vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, ⁴ abys poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.

Radostná novina

⁵ Za dnů judského krále Heroda ^[a] byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta. ⁶ Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, ⁷ neměli dítě. Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.

⁸ Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem kněžskou službu. ⁹ Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. ¹⁰ V čase zapalování kadidla se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.

¹¹ Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. ¹² Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. ¹³ Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vyslyšena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. ¹⁴ Budeš se z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, ¹⁵ neboť bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. ¹⁶ Mnohé ze synů Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. ¹⁷ Před jeho tváří půjde v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům ^[b] a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“

¹⁸ „Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem stařec! I moje manželka je v pokročilém věku.“

¹⁹ Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu. ²⁰ Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“

²¹ Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje v chrámu. ²² Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi posunky.

²³ Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. ²⁴ Jeho manželka Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: ²⁵ „Takto se ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě veřejné pohany!“

Nic není nemožné

²⁶ Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret ²⁷ k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. ²⁸ Když k ní přišel, řekl: „Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“ ^[c]

²⁹ Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. ³⁰ Anděl jí ale řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! ³¹ Hle, počneš, porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. ³² Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. ³³ Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“

³⁴ „Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala muže.“

³⁵ „Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží. ³⁶ A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své stáří počala syna a je v šestém měsíci. ³⁷ U Boha přece není nic nemožné.“

³⁸ Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.

Má duše velebí Hospodina

³⁹ V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova. ⁴⁰ Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. ⁴¹ Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta byla naplněna Duchem svatým ⁴² a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna! ⁴³ Jaká čest, že ke mně přišla matka mého Pána! ⁴⁴ Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém lůnu poskočilo radostí. ⁴⁵ Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí Hospodin slíbil.“

⁴⁶ Marie na to řekla:

⁵⁶ Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.

Janovo narození

⁵⁷ Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. ⁵⁸ Když její sousedé a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní.

⁵⁹ Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli mu dát jméno podle jeho otce, Zachariáš. ⁶⁰ Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“

⁶¹ Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“

⁶² Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. ⁶³ Požádal o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili ⁶⁴ a vtom se mu otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.

⁶⁵ Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali po celých judských horách. ⁶⁶ Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním.

⁶⁷ Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:

⁸⁰ Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil před Izrael.