Font Size
Lukáš 22
Slovo na cestu
Lukáš 22
Slovo na cestu
Náboženští vůdci usilují o zabití Ježíše
22 Přiblížily se Velikonoce. 2 Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.
Jidáš sjednává zradu Ježíše
3 Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení, 4 odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení. 5 Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu. 6 Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.
Učedníci připravují velikonoční večeři
7 Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka. 8 Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky. 9 Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“ 10 Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte: 11 ‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘ 12 Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“ 13 Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.
Ježíš naposledy večeří s učedníky
14 Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu. 15 Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět. 16 Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“ 17 Když jim po modlitbě podával kalich s vínem, 18 řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi. 19 Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“ 20 Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji. 21 Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit. 22 Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“ 23 Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového. 24 Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější. 25 Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci. 26 U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým. 27 Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží. 28 Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku. 29 Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo, 30 abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“
Ježíš předpovídá Petrovo zapření
31 Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí, 32 ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“ 33 Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“ 34 Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“ 35 Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“ Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“ 36 Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte. 37 Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“ 38 Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“ Ježíš odpověděl: „To stačí.“
Ježíš prožívá muka v zahradě
39 Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli. 40 Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“ 41 Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se: 42 „Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“ 43 Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu. 44 Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem. 45 Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli. 46 Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“
Ježíš je zrazen a zajat
47 Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil. 48 Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ 49 Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“ 50 A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže. 51 Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“ Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho. 52 Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra. 53 A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“
Petr zapírá, že Ježíše zná
54 Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval. 55 Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát. 56 Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“ 57 Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“ 58 Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“ Petr řekl: „To se mýlíte.“ 59 Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“ 60 Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Než to dořekl, zakokrhal kohout. 61 A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“ 62 Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal. 63 Stráž se začala Ježíšovi vysmívat. 64 Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“ 65 A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.
Židovská rada soudí Ježíše
66 Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“ 67 On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte. 68 A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi. 69 Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“ 70 Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“ Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“ 71 Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“
Lukáš 22
Bible 21
Lukáš 22
Bible 21
Poslední večeře
22 Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce. 2 Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu.
3 Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti. 4 Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí. 5 Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze. 6 Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup.
7 Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek. 8 Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“
9 „Kde ho máme připravit?“ zeptali se.
10 Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním. 11 Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ 12 On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“ 13 Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka.
14 Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl. 15 Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět. 16 Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“
17 Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu. 18 Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ 19 Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo, [a] které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ 20 Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.
21 Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé. 22 Syn člověka sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje.“ 23 Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat.
Kdo je největší
24 Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. 25 On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci. 26 Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící. 27 Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží.
28 Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách, 29 a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně. 30 V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele.
31 Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. 32 Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“
33 „Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“
34 On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš.“
Getsemane
35 Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?“
„Ne, vůbec nic,“ odpověděli.
36 Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej. 37 Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ [b] Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“
38 Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“
„To stačí,“ odpověděl.
39 Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali. 40 Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“
41 Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: 42 „Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“ 43 Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. 44 Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve. [c]
45 Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli. 46 „Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“
47 Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil, 48 ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“
49 Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“ 50 Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho.
51 „Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
52 Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi? 53 Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“
Neznám ho!
54 Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval. 55 Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr. 56 Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“
57 On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“
58 Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“
„Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.
59 Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“
60 Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“
A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. 61 Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“ 62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Před Veleradou
63 Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho. 64 Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ 65 Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami.
66 Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady. 67 Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“
„Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš. 68 „A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte. 69 Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.“ [d]
70 „Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni.
„Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš.
71 Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!“
Footnotes
- Lukáš 22:19 Zbytek verše 19 a celý verš 20 v někt. důležitých rukopisech chybí.
- Lukáš 22:37 Iza 53:12
- Lukáš 22:44 verše 43–44 v řadě důležitých rukopisů chybí
- Lukáš 22:69 Žalm 110:1
Luke 22
New International Version
Luke 22
New International Version
Judas Agrees to Betray Jesus(A)
22 Now the Festival of Unleavened Bread, called the Passover, was approaching,(B) 2 and the chief priests and the teachers of the law were looking for some way to get rid of Jesus,(C) for they were afraid of the people. 3 Then Satan(D) entered Judas, called Iscariot,(E) one of the Twelve. 4 And Judas went to the chief priests and the officers of the temple guard(F) and discussed with them how he might betray Jesus. 5 They were delighted and agreed to give him money.(G) 6 He consented, and watched for an opportunity to hand Jesus over to them when no crowd was present.
The Last Supper(H)(I)(J)(K)(L)
7 Then came the day of Unleavened Bread on which the Passover lamb had to be sacrificed.(M) 8 Jesus sent Peter and John,(N) saying, “Go and make preparations for us to eat the Passover.”
9 “Where do you want us to prepare for it?” they asked.
10 He replied, “As you enter the city, a man carrying a jar of water will meet you. Follow him to the house that he enters, 11 and say to the owner of the house, ‘The Teacher asks: Where is the guest room, where I may eat the Passover with my disciples?’ 12 He will show you a large room upstairs, all furnished. Make preparations there.”
13 They left and found things just as Jesus had told them.(O) So they prepared the Passover.
14 When the hour came, Jesus and his apostles(P) reclined at the table.(Q) 15 And he said to them, “I have eagerly desired to eat this Passover with you before I suffer.(R) 16 For I tell you, I will not eat it again until it finds fulfillment in the kingdom of God.”(S)
17 After taking the cup, he gave thanks and said, “Take this and divide it among you. 18 For I tell you I will not drink again from the fruit of the vine until the kingdom of God comes.”
19 And he took bread, gave thanks and broke it,(T) and gave it to them, saying, “This is my body given for you; do this in remembrance of me.”
20 In the same way, after the supper he took the cup, saying, “This cup is the new covenant(U) in my blood, which is poured out for you.[a] 21 But the hand of him who is going to betray me is with mine on the table.(V) 22 The Son of Man(W) will go as it has been decreed.(X) But woe to that man who betrays him!” 23 They began to question among themselves which of them it might be who would do this.
24 A dispute also arose among them as to which of them was considered to be greatest.(Y) 25 Jesus said to them, “The kings of the Gentiles lord it over them; and those who exercise authority over them call themselves Benefactors. 26 But you are not to be like that. Instead, the greatest among you should be like the youngest,(Z) and the one who rules like the one who serves.(AA) 27 For who is greater, the one who is at the table or the one who serves? Is it not the one who is at the table? But I am among you as one who serves.(AB) 28 You are those who have stood by me in my trials. 29 And I confer on you a kingdom,(AC) just as my Father conferred one on me, 30 so that you may eat and drink at my table in my kingdom(AD) and sit on thrones, judging the twelve tribes of Israel.(AE)
31 “Simon, Simon, Satan has asked(AF) to sift all of you as wheat.(AG) 32 But I have prayed for you,(AH) Simon, that your faith may not fail. And when you have turned back, strengthen your brothers.”(AI)
33 But he replied, “Lord, I am ready to go with you to prison and to death.”(AJ)
34 Jesus answered, “I tell you, Peter, before the rooster crows today, you will deny three times that you know me.”
35 Then Jesus asked them, “When I sent you without purse, bag or sandals,(AK) did you lack anything?”
“Nothing,” they answered.
36 He said to them, “But now if you have a purse, take it, and also a bag; and if you don’t have a sword, sell your cloak and buy one. 37 It is written: ‘And he was numbered with the transgressors’[b];(AL) and I tell you that this must be fulfilled in me. Yes, what is written about me is reaching its fulfillment.”
38 The disciples said, “See, Lord, here are two swords.”
“That’s enough!” he replied.
Jesus Prays on the Mount of Olives(AM)
39 Jesus went out as usual(AN) to the Mount of Olives,(AO) and his disciples followed him. 40 On reaching the place, he said to them, “Pray that you will not fall into temptation.”(AP) 41 He withdrew about a stone’s throw beyond them, knelt down(AQ) and prayed, 42 “Father, if you are willing, take this cup(AR) from me; yet not my will, but yours be done.”(AS) 43 An angel from heaven appeared to him and strengthened him.(AT) 44 And being in anguish, he prayed more earnestly, and his sweat was like drops of blood falling to the ground.[c]
45 When he rose from prayer and went back to the disciples, he found them asleep, exhausted from sorrow. 46 “Why are you sleeping?” he asked them. “Get up and pray so that you will not fall into temptation.”(AU)
Jesus Arrested(AV)
47 While he was still speaking a crowd came up, and the man who was called Judas, one of the Twelve, was leading them. He approached Jesus to kiss him, 48 but Jesus asked him, “Judas, are you betraying the Son of Man with a kiss?”
49 When Jesus’ followers saw what was going to happen, they said, “Lord, should we strike with our swords?”(AW) 50 And one of them struck the servant of the high priest, cutting off his right ear.
51 But Jesus answered, “No more of this!” And he touched the man’s ear and healed him.
52 Then Jesus said to the chief priests, the officers of the temple guard,(AX) and the elders, who had come for him, “Am I leading a rebellion, that you have come with swords and clubs? 53 Every day I was with you in the temple courts,(AY) and you did not lay a hand on me. But this is your hour(AZ)—when darkness reigns.”(BA)
Peter Disowns Jesus(BB)
54 Then seizing him, they led him away and took him into the house of the high priest.(BC) Peter followed at a distance.(BD) 55 And when some there had kindled a fire in the middle of the courtyard and had sat down together, Peter sat down with them. 56 A servant girl saw him seated there in the firelight. She looked closely at him and said, “This man was with him.”
57 But he denied it. “Woman, I don’t know him,” he said.
58 A little later someone else saw him and said, “You also are one of them.”
“Man, I am not!” Peter replied.
59 About an hour later another asserted, “Certainly this fellow was with him, for he is a Galilean.”(BE)
60 Peter replied, “Man, I don’t know what you’re talking about!” Just as he was speaking, the rooster crowed. 61 The Lord(BF) turned and looked straight at Peter. Then Peter remembered the word the Lord had spoken to him: “Before the rooster crows today, you will disown me three times.”(BG) 62 And he went outside and wept bitterly.
The Guards Mock Jesus(BH)
63 The men who were guarding Jesus began mocking and beating him. 64 They blindfolded him and demanded, “Prophesy! Who hit you?” 65 And they said many other insulting things to him.(BI)
Jesus Before Pilate and Herod(BJ)(BK)(BL)
66 At daybreak the council(BM) of the elders of the people, both the chief priests and the teachers of the law, met together,(BN) and Jesus was led before them. 67 “If you are the Messiah,” they said, “tell us.”
Jesus answered, “If I tell you, you will not believe me, 68 and if I asked you, you would not answer.(BO) 69 But from now on, the Son of Man will be seated at the right hand of the mighty God.”(BP)
70 They all asked, “Are you then the Son of God?”(BQ)
He replied, “You say that I am.”(BR)
71 Then they said, “Why do we need any more testimony? We have heard it from his own lips.”
Footnotes
- Luke 22:20 Some manuscripts do not have given for you … poured out for you.
- Luke 22:37 Isaiah 53:12
- Luke 22:44 Many early manuscripts do not have verses 43 and 44.
Slovo na cestu (SNC)
Copyright © 1988 by Biblica
Bible 21 (B21)
21st Century Translation (Bible21). Copyright © 2009 by BIBLION, o.s.
New International Version (NIV) 
Holy Bible, New International Version®, NIV® Copyright ©1973, 1978, 1984, 2011 by Biblica, Inc.® Used by permission. All rights reserved worldwide.
NIV Reverse Interlinear Bible: English to Hebrew and English to Greek. Copyright © 2019 by Zondervan.