Skutky apoštolské 4

Bible 21

Petr a Jan před Veleradou

4 A když takto mluvili k lidu, přišli na ně kněží s velitelem chrámové stráže a se saduceji. ² Nemohli totiž snést, že učí lid a že v souvislosti s Ježíšem hlásají vzkříšení z mrtvých. ³ Zatkli je, a protože už byl večer, nechali je do druhého dne ve vězení. ⁴ Mnozí, kdo tu řeč slyšeli, však uvěřili, takže jejich počet dosáhl asi pěti tisíc mužů.

⁵ Nazítří se v Jeruzalémě sešli židovští hodnostáři, starší a znalci Písma, ⁶ velekněz Annáš a také Kaifáš, Jan, Alexandr a ostatní z velekněžského rodu. ⁷ Postavili Petra s Janem doprostřed a vyslýchali je: „Jakou mocí a v čím jménu jste to udělali?“

⁸ Tehdy jim Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: „Vůdcové lidu a starší Izraele, ⁹ jsme tu dnes vyslýcháni kvůli dobrému skutku, jímž bylo uzdravení nemocného člověka. ¹⁰ Proto vám všem i celému izraelskému lidu oznamuji, že tento člověk před vámi stojí zdravý ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, jehož jste vy ukřižovali a jehož Bůh vzkřísil z mrtvých. ¹¹ To je ten

¹² V nikom jiném není spása – na světě není lidem dáno jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni!“

¹³ Když vůdcové viděli Petrovu a Janovu smělost a zjistili, že jsou to neučení a prostí lidé, žasli a poznali na nich, že byli s Ježíšem. ¹⁴ Když se podívali na toho uzdraveného muže, jak tam s nimi stojí, neměli co na to říci. ¹⁵ Poručili jim, ať odejdou z radní místnosti, a začali se radit: ¹⁶ „Co s těmi lidmi uděláme? Celý Jeruzalém ví, že se skrze ně stal zjevný zázrak, a my to nemůžeme popřít. ¹⁷ Aby se to ale mezi lidmi přestalo šířit, pohrozme jim, ať už o tom jménu s nikým nemluví.“ ¹⁸ A tak je zavolali a přikázali jim, ať už o Ježíšově jménu vůbec nemluví ani neučí.

¹⁹ Petr a Jan jim odpověděli: „Myslíte, že je v Božích očích správné, abychom poslouchali vás více než Boha? ²⁰ Nemůžeme nemluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“

²¹ Když ale nemohli najít nic, za co by je potrestali, znovu jim pohrozili a s ohledem na lid je propustili. Všichni totiž oslavovali Boha za to, co se stalo – ²² člověk přes čtyřicet let chromý byl zázračně uzdraven!

Dej nám smělost

²³ Poté, co byli propuštěni, přišli ke svým a vyprávěli, co jim řekli vrchní kněží a starší. ²⁴ Když to bratři uslyšeli, svorně pozvedli hlas k Bohu: „Pane, ty jsi stvořil nebe i zemi, moře i všechno, co je v nich. ²⁵ Ty jsi skrze Ducha svatého řekl ústy svého služebníka, našeho otce Davida:

²⁷ A opravdu, Herodes a Pontius Pilát se spřáhli s pohany a s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíši, jehož jsi pomazal, ²⁸ a provedli, co tvá ruka a tvá vůle předurčila, že se má stát. ²⁹ Pohleď nyní na jejich výhrůžky, Hospodine, a dej svým služebníkům, ať mluví tvé slovo se vší smělostí. ³⁰ Vztahuj svou ruku k uzdravování a dej, ať se ve jménu tvého svatého služebníka Ježíše dějí divy a zázraky!“

³¹ Místo, na kterém se shromáždili, se po jejich modlitbě zatřáslo. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali směle mluvit Boží slovo.

Jedno srdce, jedna duše

³² Celé to množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši. Nikdo nic nenazýval svým vlastním majetkem, ale měli všechno společné. ³³ Apoštolové vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše s velikou mocí a na všech spočívala veliká milost. ³⁴ Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášeli ³⁵ k nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval.

³⁶ Joses, který od apoštolů dostal jméno Barnabáš (což v překladu znamená Syn potěšení), levita původem z Kypru, ³⁷ prodal své pole, přinesl peníze a položil je k nohám apoštolů.